Něco končí a zase začíná...

není to lež, tak naslouchej jen.

Tvou tvář jsem viděla a hlas Tvůj slyšela,

zpíval jsi písničku, tak jsem Tě hledala.

Něco překrásného tím snad začalo,

láskou se to hned nazvalo.

Cítit Tvou blízkost a také bezpečí,

bylo to vysněné, to se přec nepředčí.

Trávit čas spolu jen, vyrazit se psem ven.

Co přát si více než smát se všem hloupostem.

Najednou se vše zdá býti dokonalé,

to co však nečekaně přijde není milé.

On vzkáže mi, že slyší poslání,

k šílenství mě jistě dohání.

Pak přichází chvíle zklamání,

kdy cesty se vám rozdvojí. 

Každý jde jinou cestou svou,

neboj, Bůh vždy stojí za Tebou.

Modlitby, prosby o pomoc,

vysílám k Bohu každou noc.

"Pomoz mi prosím, dej mi sílu,

ať nejsem troska, dám ruku k dílu."

Nic jiného mi už snad nezbývá,

než utřít slzy, prý to tak bývá.

Roznášet radost okolo sebe,

nekoukat na svět nevesele.

A když ti není zrovna hej,

kamarádů máš plno nej.

Stačí jim napsat, přispěchají,

bolístku tvojí pofoukají.

Rána se zahojí, jak plyne čas,

vzpomínka vrátí se časem zas.

Životem kráčíte postupně dál,

každý jde cestou svou, co Bůh mu dal.