Ranní probuzení, jaké vždy není...!

Ranní vstávání, to je mnohých lidí noční můra a osobní nepřítel. Komu by se chtělo vstávat z vyhřáté postýlky do toho sychravého počasí, do školy, do práce...? Možná by se to dalo nazvat lidskou leností, někdo říká, že nemá chuť vstávat (sladce chutná spánek). A co terpve, když jste po nějakém flámu, to se vám nechce dvakrát více vstávat. Zahrabat se do peřin a nevystrčit z nich nos... "nebuďte mě a ty budíku se taky nevztekej co pět minut, že nechci vstávat." Nechat si zdát sny a nemuset se společensky zapojovat do reality, nic nemuset, není to někdy sen každého z nás? :)

A někdy se naopak stává, že se na něco hrozně moc těšíme, je to pro nás taková motivace, že ani budík na 3x nemusíte vypínat a dokonce se vzbudíte dřív než ten váš otravnej kamarád. :)
A každé ráno je jiné, každé probuzení je originální, takový začátek dne, od kterého se odvíjí i vaše nálada.

Určitě je jiné ráno, když se vzbudíte a zjistíte, že jste zaspali. Na přemýšlení, proč jsem zaspala není moc času, rychle se obléct, vyčistit zuby, svačinu hodit do batohu... stres, chvátání, blbá nálada, škoda mluvit.

A úplně jiné je ráno, když se vzbudíte a hned po ránu vás něco pobaví, rozesměje. Stačí třeba maličkost, nějaká milá zpráva, která na vás ráno v mobilu čeká, nebo třeba pusa od sourozence, který vás přijde vzbudit.

Moje ranní víkendové vstávání bývá opravdu pestré, mám mladšího čtyřletého brášku Toníka a je to pěkné lumpítko už od narození. A není větší legrace než ráno vzbudit své sourozence. :)

Kolik rošťáren už vymyslel ani nespočítám, ale pokaždé přišel na něco, co ještě nezkusil. Jedno ráno mi bral peřinu, jednou se mě pokoušel zlechtat na chodidle (což se mu povedlo, rošťákovi), také mi držel nos, otvíral oči, cuchtal vlasy... prostě kluk. :)

Jedno takové nezapomenutelné ráno bylo, když přiběhl do pokoje, v ruce držel pet lahev od limonády a nic lepšího ho nenapadlo, než mě tou pet lahví majznout po hlavě. Což o to, budíček to byl účinný, leč trochu bolestivý... :D

Ale zažila jsem s ním i nádherná probuzení, kdy přišel do pokoje, vlezl si ke mě do postele, přitulil se ke mě a že ještě bude spinkat se mnou. Několikrát také budil pohádkově, dostala jsem od něho pusu na čelo. A jedno další nezapomenutelné ráno bylo krásné probuzení i s připravenou snídaní. V kuchyni na stole byly nachystané misky s pudinkem posypané nastrouhanou čokoládou a u každé byla jmenovka, aby se nestalo, že mi mohl pudink sníst někdo ze sourozenců. (Toník pudink nedělal, to ukecal ráno mamku, ale zato sám stříhal a psal jmenovky a strouhal čokoládu) Opravdu nádherné probuzení. :)

A když se nad tím tak zamyslím, tak je to dobrá inspirace, jak po ránu někoho mile překvapit a pěkně ho vzbudit do nového dne.

Jeho radost po ránu bude vaší radostí a naopak. :)