Jak jsem byl Cyrano.

Maximální nadšenost, potěšenost a vysmátost. :)

Přes počáteční zklamání, že mé kamarádky jsou "kulturní barbaři", jsem se sama odhodlala vypravit do Malého divadla v Českých Budějovicích a bylo to úúúžasnéé!
Divadelní představení bylo sice určené spíše dětem, jak mi řekla paní u okýnka, ale všichni jsme přeci Boží děti. Jelikož dnes byla studentská středa, tak se v divadle vyskytovalo více studentů (studentek) než dětí, ale panu herci to přes počáteční "šok" nevadilo a zahrál to neskutečně moc perfektně. :)

Pro mě je toto divadlo jedním zážitkem, na které už asi nikdy nezapomenu. Celé to začalo tím, že jsem přišla do opravdu "malinkatého" divadélka, které bylo velmi útulné, rodinné a pohodičkové. Do divadélka se přicházelo po jevišti, což mě prvně vylekalo, kam jsem to vlezla, ale to už mě vítala jedna milá slečna a usadila mě do první řady, která byla nebezpečně blízko oponě. Když už se lidičkové pomalu začali scházet, tak tam najednou proběhl pan herec s hrníčkem čaje a začal si s publikem ještě kus před začátkem spontánně bavit.

Herec nám hrál příběh koktavého Jakuba, který na vlastní kůži zažívá jedno z největších dramat všech dob. Cyrano z Bergeracu v úpravě pro jediného skvělého herce Marka Menšíka! Jednoho jediného herce, který zahrál "jednoduchým" způsobem třídu dětí s panem učitelem a koktavým Jakubem. Plynulost mezi přechodem jednotlivých postav byl dechberoucí a skoro až neuvěřitelný, jakým způsobem dokázal ztvárnit jednotlivé charatery postav.

Celé divadlo bylo doprovázeno úchvatnou atmosférou, kdy z herce Marka sršela energie, dobrodružství, fantazie, opravdivost a emoce... každým pružným pohybem těla, každým úšklebkem a výrazem ve tváři, každým pohledem. Byla to síla... silný příběh plný vtipu a silných emocí, které herec svým neskutečně opravdovým příběhem předával divákům.
Místama jsem měla pocit, že cítím každý každičký pohyb herce, který byl ode mě necelý metr a to mé dojmy umocňovalo.
V jedné dramatické chvíli jsem na chvilku snad i přestala dýchat, to bylo v úseku hry, kdy se koktavý Jakub chystal vystoupit na školním přestavení a všechna světla zhasla a věděla jsem, že herec stojí hned vedle mne, najednou se vynořil zpoza opony dým a herec vyskošil jako Cyrano se svou nejslavnější větou: "Svůj širák odhazuji v dáli..."

"Svůj širák odhazuji v dál... a skládám poklonu panu herci!"