Malá malá žádné nervy neměla...

"Malá malá žádné nervy neměla,

protože je ráno ztratila.

Ztratila je, když šla koupit mlíko

a měli jenom podmáslí.

Cestou domů se dostala do tlačenice.

Všem kolem tekly nervy,

ale jí téct nemohly,

tak jí alespoň vyteklo to podmáslí.

Pak jí někdo utrhl nožičky a přistřihl křidýlka.

Určitě by přišla o nervy.

Ale naštěstí už neměla co ztratit."

z knihy Malá malá, Jana Ungerová (kterou se mi bohužel nedaří sehnat)

Tuto část z knihy bych mohla číst stále dokola a neomrzelo by mě to. :) Je to fascinující kniha plná slovních říček, fantazie a hlavně... zajímavých příběhů o "Malé malé".

"Malá malá, nervy neměla, protože je ráno ztratila." Komu z nás se něčemu takovému poštěstí, aby ráno ztratil nervy a pak zbytek dne nervy neměl.
Kdyby to šlo, tak by to určitě bylo krásné, nemít z ničeho nervy. Dnešní svět žije neustále ve stresu, "všem kolem tekly nervy, ale Malá malá už neměla co ztratit".
V každodenním životě, (odvážím se naznat) všech lidí, jsou nervy/stresy kvůli všemu možnému (od blbostí až po opravdu důležité věci). Ale proč se nervovat kvůli blbostem? Stojí nám ty nervy za to?
Prvotní nervy, u učení před zkouškami, prožívám samozřejmě také... ale kolikrát jsem si již v minulém roce i dříve říkala (třeba u zkoušek nebo písemných testů), že když mi nejde o zdraví nebo o život, tak o nic nejde.
Proč se tedy nervovat? 
Jde to, nenervovat se, když nás tlačí čas či nějaký důležitý termín? 

"Pak jí někdo utrhl nožičky a přistřihl křidýlka. Určitě by přišla o nervy. Ale naštěstí už neměla co ztratit."

Co ztratíme, když se budeme nervovat a co ztratíme, když se nervovat nebudeme?

Nebylo by lepší se nenervovat?