...tvá jizva se brzy zacelí

Co dělat s minulostí, kterou nezměním? S minulostí, která se vrací ve vzpomínkách, snech a vyprávěních. Minulostí, která někdy bolí... jindy je veselá, někdy se nečekaně vynoří a zase rychle zmizí. Někdy setrvává déle a vzpomínám.

Přemýšlím o ní, a říkám si: "Bylo by to lepší, kdybych něco udělala jinak? Nebo by to dopadlo stejně, ale v jinou dobu?"

Mám se soustředit více na přítomnost? Myslet na budoucnost?

Odevzdávat všechny své myšlenky Pánu v rozpravách a modlitbách?

Proč to Pane pořád bolí? Proč to je tak, jak se to stalo? Zamýšlel jsi to pro mne?

Pane, poslouchám Tě. Veď mě, prosím, cestou, kterou jsi pro mne nachystal.

Vím, že jsi stále se mnou.

Dávej mi, prosím, sílu jít ve Tvých stopách. Cestou, kterou jsi mi připravil.

....a odpovědí mi bylo dnešní slovo na den:

„…tvá jizva se brzy zacelí.“

„Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu.Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva.“

/Iz 58,8/

Nejlepším lékem na rány je čas a láska.

Prosme s důvěrou Boha o uzdravení všech našich jizev a zranění.