Cesta

"Tou cestou, tím směrem prý bych se dávno měl dát..." 

Cesta, směr... a kudy tedy jít?

Jakou cestou se vydat?

Již jednou jsem psala o cestě (Cesta života aneb chybami se člověk učí). Je to přibližně dva a půl roku zpátky, co jsem psala o křižovatce a spoustě cest. Psala jsem o rozcestí, které není značené žádnými ukazateli. O volbě správné cesty, která vede k cíli. Cesta, která skýtá neurčité množství překážek.

A k jakému cíli má ta naše cesta vést? 

Procházím životem a ptám se, kde se vlastně nacházím na své cestě?

Stojím na rozcestí a hledám směrovku kudy jít?

Nezabloudila jsem?

Mám tu správnou mapu, kterou na cestu potřebuji?

Sbalila jsem si na cestu to nejdůležitější?

S kým tou cestou procházíme, a kdo nám pomáhá přes překážky?

Trochu mi to připomíná dětskou hru "stopovačku", kdy stopujeme podle nějakých indícií a značek, kudy máme jít dál.

A kdo na té cestě kráčí přede mnou? 

Kdo mi tuto cestu nachystal?

Koho stopuji? 

Ne, nestopuji... jde vedle mě právě teď.

Není metry, ani kilometry přede mnou, ale jde vedle mě. 

Jde se mnou a ukazuje mi, kudy šel.

Jde i s Tebou.

Pomáhá nám na našich cestách, a dává na nás pozor.

Tak moc nás má rád!

Nečeká, až zavoláme.

Je stále s námi.