Legální doping (nejen) ke zkouškám

Když jsem se během zkouškového (i v minulých letech) učívala v Českých Budějovicích, tak jsem velmi ráda chodila během týdne pro legální doping do kostela sv. Vojtěcha u Salíků, a nebo ke školským sestrám do kaple sv. Josefa.

Byla to vždy příjemná chvilka pro mě a pro Pána. Pokecat si spolu o všem, co jsem v tom dni (týdnu) prožila. Poprosit o sílu a vytrvalost nejen v učení. Poděkovat za vše, co se podařilo (i nepodařilo), z čeho jsem měla obavy, nebo z čeho jsem se mohla radovat.

Celkem nedávno mi napsaly spolužačky, že se plánují učit v Telči, a jestli chci, že mě rády uvidí, když se k nim přidám. Nebyla jsem proti tomu, učení ve více lidech je změna, a kolikrát se toho naučím i více, než kdybych na to byla sama. Přes sociální síť jsme se domluvily na den, hodinu a místo.

Bylo to úterý, od 7. hodiny ranní.

Úterý, jeden ze dvou všeních dnů v týdnu, kdy je v Telči od 7. hodiny ranní mše. Jít, či nejít? Byla jsem na vážkách, ale rozhodnutí bylo jasné: JÍT! Tak se k holkám přidám o chvilinku déle, to jistě vadit nebude.

Ranní mše byla kouzelná! Ten den měla svátek sv. Zdislava, o které jsem si jako "malá" předčítávala krásnou obrázkovou knížku. (Byla to hodně oblíbená kniha, protože jsem ji dostala darem od řádových sester!) Byla jsem moc ráda, že jsem se na mši vypravila. 

Se spolužačkami jsem měla domluvený sraz v parku, tak jsem se tam po telefonickém ujištění, že tam budou, vydala. K mému překvapení spolužačky ještě nebyly "usídlené" na dece, dokonce jsem do parku přišla minutu před nimi.

Téma konverzace začalo, kde se kdo zdržel... vyprávěla jsem tedy spolužačkám, ve kterém kostele jsem byla prosit a děkovat Pánu za tento den, a jak jsem chodila i během zkouškového (a nejen zkouškového) pro doping a "na pokec". Bylo to příjemné popovídání.  

Přibližně po týdnu, od tohoto společného učení (v perných přípravách, a v dalším učení na státnice), se mi po sociální síti ozvala spolužačka s otázkou, kam jsem chodila v Budějicích do kostela.

Cítila se dost psychicky na dně; s myšlenkami, že to nezvládne a se strachem, jak to dopadne.

Chtěla jít poprosit o pomoc, chtěla prosit Pána. 

V tu chvíli jsem se cítila jako mezičlánek ke kontaktu s Bohem. Byl to pocit, jako by se mě zeptala na Jeho adresu, kde Ho má hledat (kde bude k zastižení). A kdyby tam náhodou nebyl? (velmi nepravděpodobné)

V každé modlitbě najdeme Jeho telefonní číslo.

Modlitba je komunikace (dialog) s Bohem.

Důvěrný rozhovor, kdy nám naslouchá a podává pomocnou ruku. 

Rozhovor, který se stává naším dopingem v životě.