Jako kostka ledu

okamžiky, které nejdou zachytit. Nepopíšeme je, nevyfotíme je, ale zůstávají nám ve vzpomínkách.

Ano, zachytit a vyjádřit takové okamžiky je obtížné. Ne každý to dokáže.
Proto máme dobré básníky a dobré fotografy, protože ti takové okamžiky dokáží zachytit a sdílet.

Proto je dobré za takové schopné umělce Bohu děkovat.

Jiku, ani dobrý básník nebo dobrý fotograf nezachytí celé kouzlo okamžiku, i s pocity, které jste prožil v ten moment.
Každý ten daný okamžik může prožívat/vnímat jinak.

Dobrý fotograf nebo básník samozřejmě nezachytí to, co jste prožila vy. chtít po něm něco takového by bylo absurdní. Zachytí ale to, co prožil on.

To, co jste prožila vy, byste zachytila tehdy, kdybyste byla dobrý básník nebo fotograf.

Je takové úsloví, které se připisuje Tomášovi Baťovi: Neříkej, že to nejde, říkej, že to zatím neumíš.

Nemám to moc rád, protože jsou opravdu věci, které nejdou.
Ale zachytit prožitek a vysdílet ho, to JDE. Jen to prostě umí jen málo kdo.

@JiKu dost zajímavá myšlenka... něco na tom bude. Ovšem těžko se ověřuje, zda byl ten dojem správně přenesen, neboť zpětná vazba musí být opět dobře vyjádřena....snad když se setkají dva dobří básníci;-)

To máte jako u semaforu.
Věříme, že ústřední myšlenka (poselství) je pro každého stejná. Zůstat stát. To jak dál s motivem (v tomto případě barvou) pracuje každý zvlášť, už není podstatou sdělení a ani jeho snahou.


Představme si semafor, který vychází z vaší představy, že lze DOJEM správně přenést. Výsledkem by bylo, že by lidé na přechodu na červenou (barva pouze jako metafora, námi myšlený semafor přenášející dojmy by nebyl takový) stáli i šli a to proto, že by váš semafor fungoval tak jak má (přenáší dojmy) Podobně na zelenou by někdo u takového semaforu zatvrzele stál na místě a čekal na červenou (správně přenesený dojem), aby mohl přejít vozovku.