Láska na první pohled (podruhé)

Na svém blogu jsem již jednou sdílela odkaz na film o lásce stařeckého páru v Domově pro seniory.

U nás v domově se podařila krásná věc. Nedávno jsme přijali pána, který celý život žil v rodinném domku s manželkou. Manželský pár žil doma sám, ikdyž vlivem stařecké demence a Alzheimera bylo jejich soužití trochu komplikovanější. Ten německý šotek neustále schovával jejich věci, a jejich dovednosti pomalu ubývali. Pán i se svou ženou měli podanou žádost, a čekali v pořadníku na přijetí do domova. Málokdy se stane, že by mohl být manželský pár přijat najednou, takže jeden z páru čeká, až bude místo i pro něj. Tito manželé nečekali déle než dva týdny, a s velkou radostí jsme mohli přijmout i jeho ženu. 

V den příjmu do domova jsem šla paní po příjezdu přivítat, a ukázat jí cestu do jejího pokoje. Když jsme procházely krátkou spojovací chodbou od výtahu, narazily jsme hned za dveřmi na jejího manžela. Setkání bylo skoro jako z pohádky. Paní i pán zůstali stát jako opaření, jejich dcera se hned rozbrečela, já a kolegyně jsme čekaly, co se bude dít.

Paní rozhodila rukama s fancouzskými holemi a zvolala: "Muži, kam ses mi to zatoulal!" Oba k sobě přiskočili do pevného obejmutí, a slzy jim stékali štěstím, že se našli.

"Už se mě, muži, jen tak nezbavíš." Pán šprýmař z legrace pronesl: "Nevíte někdo, co to je za ženskou?", čímž si od ženy vykoledoval lehké šťouchnutí, a poznámku o senilním dědkovi.

Byl to silný zážitek. Jejich reakce nás dojala, až jsme musely profesionálně zatlačovat slzu, co byla na krajíčku. Setkání bylo tak krásné, dojemné, a zároveň veselé. 

Máme v domově nejhezčí manželský pár. Stále sedí vedle sebe, drží se za ruce a usmívají se na sebe.

Pozn. Většinou v domově stále něco hledáme, ať už to jsou brýle, zuby, hole, pantofle... v posledních pár dnech chodíme, a hledáme manžela nebo manželku. A to v případech, kdy jeden z páru na minutku odejde někam jinam, tak ten druhý ho hned jde hledat.