Slunce svítí, ikdyž je zataženo!

Bylo by asi zvláštní položit otázku, zda máte rádi cestování. V dnešní moderní době se cestuje denně, ať už do práce, do školy nebo někam do města na nákupy.

Svět je plný dopravních prostředků a lidé často spěchají. Silnice jsou plné aut, autobusů, ve městě na křižovatkách vznikají kolony spěchajících řidičů, někdy někde vyvstává dopravní chaos, lidé jsou za volantem pod tlakem a ve stresu, jestli stihnou to co mají naplánované a ujednané, do toho podzimní sychravé vlezlé počasí.. i já s vidinou dlouhé cesty, a notně neveselou náladou, jsem usedla do dálkového autobusu, abych se dopravila do školy.

Nemám ráda nacpané autobusy, vydýchaný vzduch a dlouhou cestu před sebou. Ovšem v nečekaném okamžiku, kdy jsem měla náladu pod psa, jsem si lépe všimla svého okolí, jak všichni okolo někam spěchají, mračí se na sebe a soustředí se na své starosti. Přitom stačí málo a nastane situace, kdy se člověk i přes blbou náladu usměje a zpříjemní den mnohem více lidem, než jenom sám sobě. Špatná nálada je potom nepatrná část, oproti velké radosti z úsměvu lidí.

Dnes to začalo úsměvem starší paní, kterou jsem potkala chvilku po té, co jsem vystoupila z autobusu na autobusovém nádraží.
S lepší náladou jsem nastoupila do přelidněného MHD, ve kterém jsem pustila sednout jinou cizí paní, která byla obtěžkaná taškami. Úsměvným momentem byl okamžik, kdy mi nabídla půlku sedačky na přisednutí. To se jen tak nevidí. :) 

Po cestě jsem pozorovala staršího řidiče MHD, který během cesty prodával jedné studentce lístek a laškoval s ní, jestlipak od ní dostane drobné na zmrzlinu. Vzhledem k tomu, jaké je venku sychravé a nevlídné počasí, to vyznělo opravdu zábavně. :) 

Cestou zastavil hodný pan řidič nesčetněkrát před přechodem pro chodce a odměnou mu bylo zamávání od malého usměvavého klučíka, kterému zamávání opětoval a anižby nějak spěchal se s úsměvem na tváři zase pomaloučku rozjel. :)

V jednu chvilku nám do cesty vjel nějaký řidič "vandal", protože nám nedal přednost v jízdě, ale náš pan řidič si obdivuhodně uchoval dobrou náladu a úsměv z tváře mu to neodčarovalo. :)

Když se tak nad tím zamýšlím, že bych byla v situaci pana řidiče, jezdila bych půl dne po městě v nevlídném počasí, vystavovala se na silnicích různým překážkám, neodhleduplným spěchajícím řidičům... to bych opravdu nezvládala. "Pane řidiči, klobouk dolů!"

Je opravdu krásné pozorovat, jak se jedním úsměvem může lidem zpříjemnit třeba nejen 15 minut cesty, ale i celý den. :)

Úsměv je jako paprsek sluníčka, který zahřeje i přes zamračené počasí.

PS: Lidičkové, usmívejte se! Keep smiling! ;) :)