Půl černá, půl růžová

Nálada mírně nad bodem mrazu. Počasí venku tedy nic moc. Čeká vás spousta povinností, ale do ničeho se vám nechce. A když už něco začnete dělat, zjistíte, že efektivnost práce je tak v mínusu, že je lepší toho nechat. To se tak prostě někdy sejde.

Po prvním dni praxe, jsem se cítila jako houba, už jen vyždímat. Člověk se v jeden den stihne potkat s tolika lidmi, kteří disponují svými odlišnostmi, až vás to nutí k přemýšlení a hloubání. A někdy to hloubání k náladě nepřidá. Nechci (a ani bych neměla) zmiňovat konkrétní situace, které to zapříčinily, ale má to co dočinění s uvažováním nad mezilidskými vztahy a komunikací s lidmi. Bylo mi z toho trochu víc smutno.

Co jsem tedy dnes vůbec nečekala, bylo příjemné odreagování, výtvarnické seberealizování a příšerně vtipné karaoke zpívání, které mou náladu zvedlo do tropických hodnot. :)

Všechno to začalo nevinným vybíráním zimních písniček z youtube pro mamku a dobrým nápadem mladšího brášky Toníka.

Zatímco nám s mamkou hrál v kuchyni zimní song, Toník si vymyslel, že vyrobí obrázek pro anděla, který k nám zavítá (snad) v den sv. Mikuláše. Toníno našel v naší knihovničce knihu nápadů na výrobky vánočních ozdob, obrázků a jiných výtvarně pracovních děl, kde se mu zalíbil obrázek andělíčka.

Řekla jsem si proč ne, a začala jsem tomu našemu Šmudlovi pomáhat s výrobou andělíčka, které tvořily jen otisky temperově barevných tlapek (rukou) na papír. Temperová barva se při výrobě ocitala nejen na rukách Toníka a onom papíru, ale i na stole, na židli, na podlaze, v umyvadle, na tričku a dokonce jsem našla kapku žluté na notebooku, který nám u našeho tvoření vyhrával písničky.
A když už nám to tak pěkně šlo, tak mě napadlo zkusit vyrobit vánoční ozdůbky, které se setavovali z půl skořápky vlašského ořecha, vystřihovánky (andělíčků, hvězdiček, kometek, sněhuláčků a jiných) z bílého papíru, a k mému dobrému nápadu i stříbrných třpytek, které po našem uměleckém díle nacházíme úplně všude... :D

A do tohoto krušného pracovně a zvukově vedeného pořádku v kuchyni se přidal bratr Dan s výrobou růžových korálkových náhrdelníků pro slečny na prodlouženou z tanečních. A naše společnost v kuchyni nabrala veselých obrátek.

Za chvilku jsem vyhlašovala pouštění písniček na přání, které bylo velmi vřele vítáno všemi přítomnými. A při jednom omylným rozkliknutí písničky se z kuchyně i na velmi krátký okamžik stalo karaoke studio.

Po opravdu velmi krátké chvíli nám totiž došlo, že ta písnička by se asi normálně trojhlasně zpívat neměla...(bylo to trochu divoké) :D

A co z toho "blé bla blá" vyprávění plyne?

Může se zdát, že je půl dne v háji a vaše nálada je notně zkažená, tak říkajíc "na celý den".

To ovšem není pravda!

Vždy se za ten druhý půlden může stát tolik hezkých třpytivých věcí, že se nestačíte ani podivit. :)